Duševní hygiena funguje v základních principech vlastně stejně jako například zubní hygiena. Na zubech se nám tvoří plak a když si ho nebudeme průběžně odstraňovat pravidelným čištěním, budeme mít dříve či později problémy. S psychikou je to stejné. Během dne ji vystavujeme stresu a dalším zátěžím a pokud tuto zátěž nebudeme pravidelně odstraňovat, dostaneme se dříve či později do potíží.

Psychiku zatěžujeme už jen tím, že často měníme činnosti, že si neumíme sdružit práci do menších celků a věnovat se jednomu úkolu třeba hodinu, dodělat ho, a pak se věnovat jinému. Místo toho velmi rychle přeskakujeme z jedné věci na druhou. Klienti, s nimž se setkávám ve své praxi, si často stěžují, že toho dělají moc. Že mají moc práce. A když se jich zeptám, v jakém sledu tu práci dělají, ukáže se, že chvíli něco píšou, chvíli telefonují, těkají mezi různými činnostmi. Když si to pak rozebereme podrobněji, zjistíme, že by se jednotlivé typy jejich pracovních aktivit daly sdružit do delších časových jednotek. Díky tomu by se tito roztěkaní, přetažení lidé mohli soustředit po určitou dobu jen na jednu věc a nepřeskakovat. Velká dynamika a velká flexibilita naši psychiku zatěžují, není zkrátka stavěná na to, aby dlouhodobě zvládala příliš rychlé změny. A když už ji takovému těkání vystavujeme den co den, měli bychom ve svém volnu dělat pravý opak. Jednoduchý příklad: člověk, který je od rána do večera zavřený v kanceláři a v práci musí v rychlém sledu skákat z jedné činnosti do druhé, by se měl o víkendu věnovat jednoduché monotónní aktivitě a nejlépe venku (jízda na kole, výšlap krajinou s lehčím až středním zatížením, sekání dříví, sekání trávy). Aby jeho psychika přešla do diametrálně odlišného režimu, než jakým prochází v práci.

Je to podobné, jako když někdo pracuje fyzicky, například dřevorubec nebo stěhovák, a denně vystavuje velké zátěži svůj pohybový aparát. Abychom byli přesnější: on jednostranně zatěžuje určité části svého pohybového aparátu. Pro takového člověka, obzvlášť je-li ve vyšším věku, není úplně ideální, aby si po pracovním týdnu dal za cíl, že o víkendu ještě zryje zahradu. Měl by naopak strávit sobotu a neděli v klidu, číst si knihu a poskytnout unaveným svalům a kloubům odpočinek.

To znamená, že lidem, kteří mají sedavé zaměstnání a pracují duševně, se doporučuje pravý opak. Aby byli hodně venku, kde se okysličí, a na slunci, protože sluneční paprsky a pohyb jim v organismu podpoří produkci serotoninu, což je látka, jíž se přezdívá „hormon dobré nálady“. A hlavně, aby se pohybovali. Aby se pohybovali delší dobu a ten pohyb, aby měl ideálně i složku aerobní – to znamená, že by měl obsahovat nějakou fyzickou aktivitu nebo cvičení, při níž svaly pracují delší dobu za vysoké tepové frekvence a velkého přísunu kyslíku. Aerobní cvičení je třeba jogging, plavání nebo cyklistika. Jde o to, že při stresu se v těle vytváří adrenalin, který většina duševně pracujících lidí není schopna zpracovat, tak aby následně v těle neškodil. Proto se doporučuje dát si minimálně 3x týdně aerobní zátěž, při které tyto hormony, které si tělo vyrobí ve stresu a nezpracuje je, můžeme lidově řečeno „spálit“.

Tělo a psychika jsou spojité nádoby, potíže v jedné z nich se zpravidla přelijí do druhé. Moderní vědecké obory, které se zabývají lidskou psychikou, stále více zdůrazňují význam symbiózy těchto dvou nádob. Vlastně tím znovuobjevují staré tyršovské heslo: ve zdravém těle zdravý duch.

Ale pozor, když říkáme, že je třeba dělat ve volném čase opak toho, co nás zaměstnává v práci, že po mnoha hodinách v sedavém zaměstnání se hodí nějaký pohyb a svalová námaha, pak jedním dechem dodáváme, že se při tom musíme pokaždé poradit se svým tělem. Musíme mu naslouchat. Jestliže vyjdeme v podvečer skutečně na smrt unavení z práce, ale přemůžeme se a podle svého novoročního předsevzetí se cestou zastavíme v posilovně, kde ze sebe budeme v potu tváře ždímat ještě další energii, můžeme se tím akorát tak „dorazit“. To znamená úplně se vyčerpat, zadělat si na nějakou virózu nebo v horším případě si přivodit úraz. Takže poslouchejte svoje tělo a v některých případech zvažte, jestli nebude lepší jít na masáž. Nebo se aspoň „naložit“ do vany s aroma oleji a příjemnou hudbou. Proto vznikají i v posilovnách relaxační a wellness zóny. Nejde v nich jen o hedonistické požitky, ale o vyrovnávání zátěže. Je fajn tužit tělo tréninkem, ale jak ví každý kulturista, je stejně důležité dopřát mu důkladný odpočinek. Svaly rostou při regeneraci.

Zkrátka, jsou situace, kdy nám tělo doporučí, abychom si naordinovali klidovou relaxaci. Ta může mít spoustu podob. Já se například snažím vracet své klienty ke klasické hudbě, která úžasně uklidňuje a má pozitivní vliv na soustředění a myšlení. Nakonec i lehnout si vedle vlastního dítěte a jenom si s ním povídat, nebo vedle partnera, může být skvělým odpočinkem. Můžete spolu začít nahlas přemýšlet třeba nad plánováním dovolené, jen tak si pustit myšlenky a nechat je volně běžet. Jistě, musíte si dát pozor, abyste na tu dovolenou neměli krajně odlišné názory, to by se z příjemného chodu myšlenek rychle stala cesta po minovém poli. Výborně si můžete odpočinout tím, že uvaříte svoje oblíbené jídlo nebo že půjdete na příjemnou návštěvu.

Jinak, pokud nejsme příliš unavení a máme dost energie, abychom dokázali vyvíjet nějakou fyzickou námahu, pak nemusíme jen posilovat v tělocvičně a sportovat. Stačí vygruntovat byt nebo garáž. Nebojte se domácí práce! Ta má hned dvojí blahodárný efekt: Je to fyzická činnost, při níž jsme v pohybu, a zároveň nám pomůže vytvořit si doma pořádek, což nás těší, protože jsme tím sami pro sebe udělali něco záslužného. To se dnes trochu vytrácí, jsme zvyklí si na všechno někoho objednat. Naši klienti říkají, že neházeli lopatou, ani nepamatují, nevezli kolečko s nákladem, ani nepamatují, nebílili zeď, ani nepamatují. A když už se pustíte do domácích prací, řiďte se podle ročních období. Začněte v kuchyni, v létě vyrábějte marmelády a ovocné buchty, na podzim vařte a smažte a sušte a nakládejte houby. To člověka naučí víc chodit do přírody a víc ji sledovat. Pořád k tomu své klienty vedu. Choďte do přírody a zkoumejte ji, pozorujte ji, kochejte se jí. Těmi úžasnými kreacemi tvarů a barev, tou hrou světel a stínů. Myslím, že takové zastavení a kochání nám chybí. I to je duševní hygiena. Choďte do přírody v každém období. I když venku není zrovna pěkně. Znáte tu situaci, kdy člověk sedí zasmušilý doma, zavřený mezi stěnami a venku je zima a zataženo. Komu by se chtělo ven? Nikomu, ale v takových chvílích bychom se k tomu měli dokopat čistě z lásky. Z lásky k sobě, protože chceme něco udělat pro svoje tělo a mysl. Když se přemůžeme, v drtivé většině případů se to vyplatí. Mám s tím poměrně čerstvou zkušenost. Před časem jsem se po strašně dlouhé době přemlouvala, abych opět začala běžkovat. A to jsem se v mládí věnovala běhu na lyžích závodně, na vrcholové úrovni. Když jsem se tedy konečně dokopala k tomu, abych vyjela na hory, tam zastavila, vystoupila z vyhřátého auta, nasadila běžky a vyrazila do stopy… byla jsem najednou vnitřně hrozně šťastná. Nejen z pohybu, ale i z toho, co mi příroda přichystala. Po dlouhé době jsem byla sama uprostřed hlubokého zimního lesa a okolo byly ojíněné větve, pak se objevil bublající potok v okrajích omrzlý s ledovými krami, které se blyštěly, jak do nich zasvítilo slunce. To byly zážitky, které nás ve městě nebo doma mezi čtyřmi stěnami nepotkají. Uvědomím si vždycky, že žijeme ve dnešním světě, kdy máme v autě i v mobilu navigaci a není neznámých cest. Když se tedy vydám do přírody, dál od lidských obydlí, a stanovím si cíl, který budu hledat podle intuice a po paměti a nechám se vést ukazateli a značkami a budu se radit s papírovou mapou, posílím si ten ochabující smysl pro orientaci v krajině. A zároveň získám v duchu na nějaký čas nějaký cíl, nějaké směřování a ztratím strach, že jsem bezprizorní, osamělý a bez cíle.

Každá moje přednáška o duševní hygieně končí pokaždé těmito sedmi pilíři, které podle mého soudu tvoří základ duševní hygieny:

autor článku: PhDr. Iva Moravcová, psycholog