Chci pomoci někomu, kdo je ve stresu nebo má psychické problémy

Buďtě všímaví, rozpoznejte, že se něco děje

Pokud si všimnete změny chování v některých z následujících bodů, může jít o situaci, kdy je kolega/kolegyně emočně vyčerpán/anebo na konci svých sil:

1. Delší dobu (více jak dva týdny) projevuje sklíčenost nebo ztrátu zájmu o cokoliv nebo projevuje velké výkyvy nálad (pláč, křik, smutek).
2. Hodnotí vše negativně (ale nebýval to typický negativista) nebo často zmiňuje osobní selhání.
3. Je jako zpomalený film, nemá energii nebo naopak projevuje neklid, nesoustředěnost, nadměrně zapomíná, opakovaně nevnímá nebo neslyší, co se říkalo.
4. Vyhýbá se komunikaci, při komunikaci nedrží oční kontakt, přes zjevný zájem neocení pochvalu nebo komunikuje úsečně, podrážděně až agresivně.
5. Straní se lidí, přetrhává doposud fungující vztahy a kontakty, je izolovaný, osamocený.
6. Stěžuje si na poruchy spánku (špatně usíná, budí se, nemůže ráno vstát načas).
7. Stěžuje si na různé psychosomatické potíže (bolest hlavy, kloubů, zad, bývá mu špatně od žaludku, zejména ve stresové situaci, nejí jako dříve).
8. Začal více pít, nebo bere různé druhy prášků na spaní/na uklidnění, aniž by mu byly doporučeny specialistou.

Jak správně mluvit s člověkem v psychické nepohodě

Často se nejprve lekneme a začneme přemýšlet, co to znamená pro nás. My ale potřebujeme nejdřív zjistit víc – všimnout si, zeptat se, popsat si to, pak to teprve dát dohromady a pak teprve se rozhodovat.

1. Nenálepkovat. To, že má problém vstávat ráno, nemusí i když (může) být tím, že je ten člověk líný. Může být vyhořelý, depresivní, nemocný aj.

2. Popisovat, co vidím: „Působíte, že nejste úplně v pohodě“ a naslouchat druhému.

3. Akceptovat jeho vysvětlení a klidně se ptát dál, nerozporovat: „Ano, asi je to tím počasím, a čím třeba ještě? Ne: „Tím počasím to určitě není“.

4. Ptát se: „Co by vám teď mohlo pomoci? Třeba alespoň trochu?“

5. Ozbrojit se trpělivostí. Nebojte se nenásilně zeptat víckrát. Ne každý se hned odváží svěřit. Nabídněte, že jste k dispozici, když bude chtít hovořit nebo něco potřebovat.

6. Nasměrovat na odborníka. I přes skutečnost, že stigmatizace psychologické pomoci značně poslední roky klesá, ne vždy je člověk schopen si přiznat, že už na pomoc odborníka uzrál čas. Proto je dobré druhého nenutit, použít například nějaký konkrétní příběh někoho, kdo se šel poradit a pomohlo mu to. Prostě pomoci druhému odbourat většinu bariér a nasměrovat ho nebo předat kontakt.

Co ještě můžete druhému nabídnout

Společný pohyb, týmový sport
Při dlouhodobém stresu se nám snižuje chuť sportovat, což je dáno úbytkem energie. Tudíž se nám nechce po celém dnu stráveném v práci na procházku nebo vyběhnout. Současně nám sport přináší objektivně nejen větší psychickou pohodu snižováním napětí a stresu, ale odráží se nám i na našem zdraví. I dvacetiminutová procházka nás obohatí přílivem energie a snížení tenze na několik hodin. Při snaze redukovat stres nebo úzkost může být účinnější středně intenzivní pohybová aktivita než vysoká.
Pokud máte kapacitu a chcete pomoci, můžete uspořádat týmový pohyb – ať už nějaký týmový sport (volejbal, nohejbal, fotbal…) nebo i třeba společný výlet do přírody.

Společně pomáhejte druhým
Tím, že pomáháme druhým často měníme i svou perspektivu na vlastní starosti. Pomoc druhým nám přináší i duchovní prospěch.
Pokud sám/a nějakou dobrovolnickou činnost provádíte, dejte dotyčnému vědět, zda by se také nechtěl zapojit.