Jak se naše psychika protíná s naším tělesným zdravím? Můžeme začít stresem. Když jsme ve stresu, tělo vylučuje stresové hormony,  vypíná některé receptory, zrychlí se nám tep. Úplně cítíme, jak nám tluče srdce, začneme se potit, sevře se nám žaludek, stáhnou se nám svaly… a to všechno je energeticky docela náročné. Tělo je jako auto, u kterého jste sešlápli plyn k podlaze a rozjeli ho na maximální výkon. Pokud zažíváme stresy často, je to stejné, jako když to auto rozjedeme na maximum několikrát denně. Následky jsou zřejmé - u auta i u našeho těla začnou různé důležité součástky jevit známky opotřebení, začnou zlobit a někdy přestanou fungovat. Začnou se objevovat kožní problémy nebo astma -  tím trpí řada mých klientů. Spojitost se stresem byla potvrzena u cukrovky, zvýšeného cholesterolu, u vředových onemocnění nebo snížené imunity, takže vystresovaní lidé častěji trpí různými angínami a virózami. A samozřejmě musíme v neposlední řadě zmínit vliv stresu na vznik onkologických onemocnění, nebo chorob srdce. Dokonce byla vědecky potvrzena souvislost stresu s úrazy pohybového ústrojí. Jak je to možné? Když to zjednoduším, tak se nám ve stresu svaly a šlachy na jedné straně zpevňují, ale stávají se křehčími. Pokud se nám to stává častěji a stresové hormony vyplavené do svalů nespálíme při nějaké aerobní zátěži, tak mohou způsobit, řečeno zjednodušeně, zbytnělost vazů. A taková zbytnělá šlacha pak snadněji praskne. Proto je tolik příkladů vystresovaných manažerů, kteří jdou sportovat a utrhnou si achilovku nebo vazy v koleni. Stav našeho těla se ovšem zase zpětně promítá do stavu naší psychiky. „Jsou to spojité nádoby“ říká  MUDr. Bronislava Chlebovcová, která se psychosomatikou intenzivně zabývá.
„Když se u vás například objeví žaludeční vředy, je to většinou bolestivé. A ta bolest ve vás vyvolává stres. Organismus na tento stres reaguje tím, že vyloučí stresové hormony, které vám způsobují další psychickou zátěž. A ta ještě víc podporuje rozvoj toho žaludečního vředu a negativně ovlivňuje jeho léčbu. V podstatě je to takový začarovaný kruh,“ vysvětluje Bronislava Chlebovcová.
Jak ale poznáme, že v nemoci, která nás sklátila, hraje větší roli naše nahlodaná psychika než to, že jsme prostě zmokli a prochladli na výletě v lese? Často je dobrým vodítkem prostě to, že se nějaké nemoci nedokážeme zbavit, nebo se nám příliš často vrací. Přes veškerou snahu lékařů, v jejichž péči jsme se ocitli. U mnoha chorob je běžné, že na ně nezabere hned první předepsaný lék, ale když jich vystřídáme několik a žádný nepomáhá, když nezabírá žádná léčebná metoda, je na čase přemýšlet o tom, zda to nemá psychosomatické kořeny. Máte vyrážku a nemůžete se jí zbavit? Máte vleklé migrény nebo věčné potíže se žaludkem a zažíváním?  Možná je čas vyzkoušet psychologa či psychiatra. Což samozřejmě neznamená, že klasického somatického lékaře začneme ignorovat. Ideální je kombinovat služby obou.
Ale zatím jsme tu mluvili hlavně o tom, jak rozpoznat a léčit následky dlouhodobého stresu. Jak jim však máme předcházet? Možností prevence psychosomatických onemocnění je několik, jsou poměrně jednoduché.

PhDr. Iva Moravcová, psycholog (4. 3. 2020)